Česká kina nedávno obsadily zfilmované zápisky z léčebny Úsměvy smutných mužů. Spisovatel Josef Formánek se prostřednictvím svých knih „otevírá “ a snaží se říkat pravdu. „Sám sobě i ostatním. Pomůže vám to na sebe nahlédnout z výšky, z odstupu,“ říká muž, který díky Otu Pavlovi objevil kouzlo jižních Čech.

Kariéru ukončila už před téměř deseti roky. Od té doby ji ale nikdo nepřekonal. Možná i kvůli tomu, že gymnastice byla schopná obětovat vše. Makala na sobě, znala jen školu a sport, pak ale přišla stopka. Jak se usměvavé rodačce z Českých Budějovic daří? Život po sportovním životě, Dominika Mertlová Červenková.

Architekt Jaromír Kročák budí pozornost svými stavbami, ale také politickými názory: na stránkách časopisu Barbar s manželkou už dvakrát využili komerční prostor, aby čtenářům vzkázali: Miloš Zeman není náš prezident a Andrej Babiš není náš premiér. Na čem právě pracuje, a co by museli oba politici učinit, aby je vzal na milost?

Že ji znáte? Jasně. Že si tykáte? To už možná ne… Danu Verzichovou proslavily televizní seriály, díky kterým ji lidé stále zastavují, aby se zeptali, odkud že se znají, kde se viděli.
Je výraznou členkou ansámblu Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, v létě opět zářila na otáčku. Talentovaná, nepřehlédnutelná, s nezaměnitelným hlasem a s kouzelnou šatnou.

V říjnu mu bude pětasedmdesát. Před pětašedesáti lety poprvé zpíval publiku. Václav Neckář. Raději se dívá dopředu, ale půlkulatá výročí k ohlédnutí přímo vybízejí.
„V deseti letech, v roce 1953, jsem poprvé zpíval v opeře v tehdejším Státním divadle Zdeňka Nejedlého v Ústí nad Labem. Tenkrát připravoval Viktor Málek Othela a jeho autor Verdi napsal do druhého jednání dětský sbor, který ale v ústeckém divadle neměli. Pan dirigent mě slyšel „pořvávat“ v chodbách, a tak jsem zpíval dětský sbor sám a od té doby jsem sólista,“ s úsměvem vzpomíná Václav Neckář.

Jazzman Rudy Linka objíždí s muzikou svět a s festivalem Bohemia Jazz Fest putuje každé léto Českou republikou – zemí, z níž v mládí emigroval. Občas si jede vyčistit hlavu do šumavské přírody, kde si pořídil chalupu. Jak si ho stavení našlo a co za patnáct let rekonstrukce objevil v sobě on? A proč uspořádal své dceři svatbu v pražském Chrámu sv. Víta, a ne v New Yorku, kde bydlí? Kde se vlastně cítí nejvíc doma?

Píše o tom, v čem se lidé mohou najít. Pro sebe i pro jiné takzvaně na tělo. Po deseti letech sklízí, co zasel. Zpěvák a skladatel Marek Ztracený.

Erik Tabery je potomkem slavného hereckého rodu Štěpánkových. Profesní život rodáka z jižních Čech je spojený s Respektem. Z eléva se vypracoval na šéfredaktora týdeníku a dnes je i oceňovaným spisovatelem. Jeho „Opuštěná společnost: Česká cesta od Masaryka po Babiše“ se stala knihou roku 2018.

… ale v tom nejlepším slova smyslu. Vysoký nepřehlédnutelný příjemný muž těsně před sedmdesátkou, to je úspěšný jihočeský spisovatel František Niedl. Píše dvě knihy ročně a v pauzách vydatně čte. Ke kulatinám si taky přeje knížku: ale pro jistotu ji sám napíše, nový román vychází letos před Vánocemi.