Správného Budějčáka prostě nenachytáte. Zná názvy téměř každé ulice, budovy, sadu i parku. Ale co když se řekne park V. I. Lenina? Že ve městě není? Chyba – tohle pojmenování přežilo i oficiálně dodnes.

Pokud by existoval obor vinnetouologie, musel by ho rodák z Husince Jaroslav Maryška přednášet na vysoké škole. Nikdo toho o filmových mayovkách neví tolik. Ale on není „jen“ chodící encyklopedií a sběratelem, on touto sérií žije – hledá místa v bývalé Jugoslávii, kde se filmy natáčely, navštěvuje členy štábu i herce malých rolí, filmové kaskadéry. Zná i jména koní, kteří ve filmu hráli. Jeho znalostí využívají renomované fankluby Karla Maye, například při tvorbě knih pojednávajících o filmech. Kdo ví, možná bude jihočeský Husinec brzy známý nejen jako rodiště jednoho z největších Čechů, ale i skrze náčelníka Apačů.

V šuplíku na mě čekala témata, jako „nižší mzdy žen“ nebo „šílenství okolo kojení na veřejnosti“. Měla jsem ale chuť na nějaké pozitivnější psaní. Proč? Protože jaro.

Sním o snídani v trávě. Tý skutečný. Kdy tě mravenec šimrá na lýtku. V nose lechtá pyl z pampelišky. A na líci ostýchavý paprsek slunce. I o spacáku mokrýmu od rosy a o vlasech voňavých od kouře, o žaludku pocuchanýmu špekáčky. O neohrabaný táborákový verzi Nothing Else Matters. O nejtemnějším nebi posetým kýčovitýma hvězdama. O nevyslovených přáních, když padají. A taky o spoustě těch poetických chvil spletených melodiemi trampských písniček. Těch, které jsem jako malá nesnášela, když je hrál taťka z kazeťáku v autě pořád dokola. Proč? Protože vím, že jsou opravdový. Upřímný. Tak nějak… analogový.

Jsou lidé, jejichž dětské sny nevyblednou úderem dospělého věku, ale kteří se je odváží i mnohem později opravdu splnit. Pavel a Kateřina Haladovi si svůj dětský sen zhmotnili v podobě jedinečné středové tvrze v Kestřanech, o kterou se s láskou již několik let starají. Čas ukázal, že to bylo šťastné rozhodnutí jak pro majitele, tak i pro samotnou památku.

„Holky, neposlouchejme premiéra (toho českého) a odstěhujme se do Maďarska.“ To bylo první, co mě napadlo při přečtení novinových titulků v předvalentýnském týdnu. Andrej Babiš svěřil Lidovým novinám svou myšlenku, že kvůli tomu, aby měl kdo vydělávat na budoucí důchodce, „potřebujeme, aby ženy rodily ve 25, ne ve 30, a aby přiváděly na svět v průměru 2,1 dítěte, a ne 1,7 dítěte, jak je tomu dnes“.

Což takhle barokní zámek, nebo raději lihovar? Západní Čechy jsou plné unikátních objektů se zajímavou architekturou a historií. Tady je pár tipů na místa, kde můžete být doma.

Maminky a tatínkové v mém okolí se v přístupu ke svým dětem stále znatelněji rozdělují na dvě odlišné skupiny. Pracovně jsem si je nazvala víly a Vikingové. Víly se svým dětem snaží co nejvíce prodloužit a zpříjemnit dětství, uchránit své maličké od co nejvíce starostí. S miminkem provozují takzvané kontaktní rodičovství, kojí třeba do sedmi let, odhazují potomkům z cesty všechny klacky a chrání je před zlými lidmi a ostatními dětmi. Mají své důvody. Třeba vlastní vzpomínky na dětství v socialismu, kdy jako ti citlivější vnímali už tehdy nesvobodu a omezování.

Hlavní turistická sezona je ještě daleko, většina zámků je během zimy zavřená. To ale není důvod, aby člověk zůstal sedět doma. Pořád je co objevovat. Objevte s námi krásy západních Čech – přinášíme tipy na zimní výlety.