Kdybyste sochaře Františka Bálka potkali na ulici, nenapadne vás, že právě tento menší černovlasý muž s brýlemi a bezprostředním, jaksi ostýchavým úsměvem má na svém kontě bezpočet zahraničních i domácích ocenění, že mnoho let každou zimu jezdil do končin, kde bylo mrazivěji než u nás, a tvořil smělé, úchvatné sochy z ledových mas. Že se v létě pod pražícím sluncem mění pod jeho rukama sypký písek na objekty s varovně ostrými špicemi a oblými tvary. Že je autorem vysokoškolských insignií, pamětních mincí i medailí možná víte, možná víte také, že vytvořil návrh ocenění filmového festivalu Finále – Zlatého ledňáčka. Nebo sochu aviatika Jana Kašpara. Teď pracuje i na sedmdesáticentimetrové sošce Maradony pro muzeum v Argentině.

„Přišel mi k svátku gratulovat Olda a přinesl mi žlutej tulipán…“ Evergreen ze Semaforu byl už za minulého režimu na základní škole v čítankách. Šedesát tulipánů nebo jiných květů náleží Divadlu Semafor. Tolik mu bylo loni. Šedesát let, to je kus života… Života Jiřího Suchého.

Téměř dvě stovky vydaných knih má na kontě jihočeský spisovatel Jan Bauer. Po literatuře faktu, knize s nynějším prezidentem Milošem Zemanem a spoustě rozhovorů se postupně dostal až ke psaní historických románů. Ty poslední vznikaly v Českých Budějovicích, kde už dva roky bydlí. O tom, že jeho život rozhodně není nuda, svědčí jeho následující slova: „Za tři panáky rumu jsem koupil budoucího šéfredaktora Blesku a podle stejného scénáře přesvědčil i mě vydavatel ke psaní historických románů,“ směje se Jan Bauer.

Jihočeská hejtmanka Ivana Stráská letos udělila osm Zlatých šupin, mezi oceněnými je herec Karel Roden nebo Tomáš Neškodný, který letos vytáhl z řeky topící se děti a jejich matku.

Jihočeská hejtmanka Ivana Stráská v roce 2019 udělila osm Zlatých šupin, mezi oceněnými byl herec Karel Roden nebo Tomáš Neškodný, který loni vytáhl z řeky topící se děti a jejich matku. Všechny osobnosti spojuje téma vody. „Teprve nedávno mi došlo, jak je voda výjimečně trojjediná, v trojím skupenství, má tři různé podoby, a někdy je neviditelná,“ říká Ivana Stráská.

Z dívky z Plzně je maminka z Ostravy, kam se přestěhovala za svým partnerem. Herečka Kristýna Leichtová – nebo také Denisa z Účastníků zájezdu, což byla jedna z jejích prvních rolí. Právě intenzivně zkouší v divadle a už skoro rok a půl má novou roli. Roli maminky.

„Do svých devíti let jsem vyrůstala v socialismu. V hudební výchově jsme se učili všechna díla Bedřicha Smetany, a o prapradědečkovi Antonínu Dvořákovi pomalu ani slovo. Vůbec si nepamatuji, že bychom se o něm kdy učili,“ říká devětatřicetiletá Markéta Dvořáková. Vždycky věděla, že je prapravnučkou slavného skladatele, ale tím povědomí končilo. Nechodila na koncerty, u prarodičů občas slyšela skladby z gramofonových desek. Rok 1989 všechno změnil. Mimo jiné jí dal šanci ukázat její vlastní talent. Markéta Dvořáková je dnes ředitelkou pro obchod v Asii v jedné z největších investičních společností Wellington.

Pavla Bečková už byla čtyřikrát jeptiškou. Ve Švejkyjádách, v Mamzelle Nitouche, Ohnivém kuřeti a v Babovřeskách. Jihočeská atmosféra vesniček ji nadchla natolik, že místa, kde se Troškova trilogie natáčela, projela s manželem na kole. Miluje léto, které má spojené s prázdninami na plzeňském venkově. Ráda hraje pro děti, hlavně ty v ní poznávají sestru Glorii, a v divadle nezahálí ani na rodičovské dovolené.

Meditace, východní filozofie nebo návštěva kartářky. Co děláte pro udržení psychické pohody vy? „Každý by si měl najít způsob relaxace, který je mu blízký a který je v běžném životě udržitelný,“ radí psycholožka a psychoterapeutka Daniela Voláková. Ve svém profesním životě pracovala s vězni i s problémovými dospívajícími. Dnes za ní chodí klienti nejen v těžkých životních situacích, ale také na takovou „duševní generálku“.