K opravdovému městu patří tramvaj. To byla věta, která rezonovala Budějovicemi na počátku 20. století. Roku 1908 se město pustilo do výstavby kolejí a už o rok později, 15. června 1909, byla slavnostně zahájena doprava na hlavní trati, která spojila nádraží s Pražským Předměstím. To byla linka P, následně doplněná ještě o druhou: L, obsluhující Linecké Předměstí.

Tyhle stavby byly odsouzené k zániku. Nejen lidé, ale i domy mají svůj poločas rozpadu, i domy umírají. Pak se musí stát něco výjimečného. Časopis Barbar přináší svědectví o zázracích – záchraně budov, o kterých kdysi někdo rozhodl, že jejich čas vypršel. Přesto se jim podařilo vydržet.

Sex v českých zemích v 16. až 17. století? Pouze se svolením svaté církve. Řádně souložit smí jen muž se ženou v řádném manželství. Jinak… Porušení šestého božího přikázání! Jste oba svobodní? Nařizujeme vám sňatek. To ještě šlo. Ale co když se nechala od cizího muže potěšit vdaná paní, a prozradilo se to? Vymrskat metlami z domovské obce! Oba, anebo aspoň toho, koho se podařilo usvědčit, že si začal. Pravíte, páni konšelé, že trest není dostatečný? Ať kat rozpálí cejchovadlo. Slušní lidé nikdy mezi sebe nepřijmou hanbáře s potupnou popáleninou na tváři. Pořád to nestačí? Zabít! Redaktor Josef Musil nahlédl pod peřinu a na popraviště našich předků.

Jediný prezident, který se narodil na jihu Čech. Emil Hácha z Trhových Svinů na Českobudějovicku stál v čele země v kritické době druhé světové války. Komunistická propaganda z něj udělala zrádce národa, rehabilitace se dočkal až v posledních letech. Dodnes ale po něm není pojmenovaná jediná ulice nebo náměstí. Ani v jeho rodných Trhových Svinech.

Rodák z Českých Budějovic Karel Matzner řídil v polovině 50. let stavbu Lipenské nádrže. „Jít jinam než na Lipno mě po škole ani nenapadlo. Dostat se tam bylo jednoduché. Nikomu ze spolužáků se na Lipno, které bylo mrtvým územím, tehdy nechtělo,“ říká Karel Matzner. Dnes sedmaosmdesátiletý stavař a sportovec strávil na Lipně léta 1953 až 1961.

Přes dvacet let sbírá staré pohledy a staré fotografie, po pádu železné opony začal jezdit na čundry i tam, kam se dřív nesmělo. Nacházel místa, která vypadají zcela jinak, než je znal ze starých obrázků. Rodák z Křemže Roman Podhola tato poznání shromáždil ve své knize a nazval ji 583 stop zmařené Šumavy.

Zaseknutý samopal. Výbuch protitankového granátu. Nepřehledná libeňská zatáčka v půl jedenácté dopoledne pootočí chodem událostí v tehdejším protektorátu Čechy a Morava. V nemocnici na Bulovce o několik dní později umírá zásluhou československých parašutistů zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich. Roznětka zloby exploduje i v myslích dalších nacistů v podobě obnoveného stanného práva a represemi známými také pod pojmem druhá heydrichiáda. Mezi oběti této krvavé vendety patří i lesmistr a starosta protivínské jednoty Sokola, pan Ing. Cyril Kopecký, popravený zastřelením dne 28. června 1942 v Táboře.

Vzpomínky na květen 1945 má stále živé. Tehdy bydlela v Táboře a jmenovala se Hana Goldsteinová. Dnes má příjmení Jančíková, bydlí v Sezimově Ústí a většinu volného času věnuje připomínání odkazu táborských Židů. Zatímco díky ohleduplným rodičům prožívala za války hezké dětství, její příbuzní trpěli.