„Nebýt zapomenut je základním existenciálním právem každého člověka. Žijícího i toho, který již odešel na věčnost,“ píše se v úvodu knihy Krumlov – město pod věží, kterou koncem loňského roku vydal Českokrumlovský rozvojový fond. Na téměř 300 stranách najdou čtenáři přes 430 fotografií, z nichž některé byly dosud neznámé, a také hodně poutavého textu.

„Tak co – budeš Němec, nebo Čech?“ Mladíčci obce Rapšach na Vitorazsku stáli seřazeni u odvodu a úředník nacistické správy se díval mládenci přímo do očí. Viděl tam váhavost. Snad vzdor. Eduardu Zimmelovi nebylo tehdy ještě ani osmnáct let, psal se rok 1943 a on měl odpovědět na otázku, která rozhodne o jeho životě. Je tady druhý díl seriálu, který připravuje časopis Barbar ve spolupráci s neziskovou organizací Post Bellum.

Původní budějovické nádraží bylo malé, patrové, s nepatrným přístřeškem pro cestující, a kdyby na něm nebyl nápis Budweis, mohli by se lidé z vlaku domnívat, že právě dorazili do zapomenutého městečka stranou všeho.

Vítejte v Českých Budějovicích za první republiky. Od vzniku samostatného Československa právě uplynulo rovné století. Historik Jan Ciglbauer sestavil pro časopis Barbar unikátní průvodce po tehdejším krajském městě: kam Budějčáci chodili za zábavou, kde bylo nejvíc rvaček, kde lidé mohli žádat elektrické žárové koupele a jaká stavba se v době hospodářské krize stala zdejší Hladovou zdí?

Není malých rolí, říkají herci. Spisovatel a publicista Jan Štifter už podruhé v poměrně krátkém čase dokázal, že tohle rčení platí i v literatuře. Mohlo by znít: Není malých témat. Důkazem je kniha Ta továrna.

Před 55 lety vyletěly České Budějovice do vzduchu. Doslova. Přitom se nejedná o utajenou jadernou katastrofu z dob studené války, ale o dopravní letadlo, pojmenované podle jihočeské metropole. Československé aerolinie ho provozovaly od 2. března 1963. Ještě dnes si na něj mohou lidé fyzicky sáhnout.

Historie není černo-bílá. Kdo byli Němci, kteří se nebáli postavit nacistickému zlu? Historik Jan Ciglbauer ve svém článku dokazuje, že i za 2. světové války žili na jihu Čech Němci, kteří dokázali pro dobrou věc riskovat svůj vlastní život. Řada z nich po roce 1945 přesto skočila v odsunu.

V Soukenické ulici v Písku můžete vcelku bez povšimnutí projít kolem zvláštní stavby. Okrově žlutá budova ukrývá výrazný klenot židovské kultury: původní píseckou synagogu, jednu z největších v celém kraji.

Málem se na něj zapomnělo. Ale pak přišel rok 2017 a s ním výstava, knížka a nakonec i pamětní deska na domě, takže Alois Terš z povědomí už úplně nezmizí. Letos uplynulo 30 let od jeho smrti – od odchodu muže, který jedinečným způsobem zachycoval jihočeské statky, kapličky a boží muka, kreslil tu mizející krásu, a jeho pozůstalost je dokumentem, jaký nemá obdoby.