„Slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe: sloužit Nejvyšší Pravdě a Lásce věrně v každé době, plnit povinnosti vlastní a zachovávat zákony skautské, duší i tělem být připraven(a) pomáhat vlasti a bližním.“ Tak zní současný slib členů a členek organizace Junák – český skaut.“ V roce 1989 ho skládal v tehdejším znění Michael Kučera z Tábora. Bylo mu dvacet let a už byl mezi skauty znám jako pečlivý sběratel.

Žnec na louce a skupina přihlížejících. Takový název má unikátní série fotografií dochovaná v českokrumlovském Museu Fotoateliér Seidel, která pochází z roku 1935. Lze ji najít v muzejní fotobance pod heslem Mlynářovice. Tradice závodů v kosení trávy pokračuje v této šumavské obci i letos.

Epidemie v Českých Budějovicích? Středověký obyvatel města by odvětil, že to není nic zvláštního. Nynější covid-19 je z historického hlediska jedinečný jen v tom, jak širokou má publicitu. Zprávy o něm pomaloučku rozšiřují i spisový materiál Státního okresního archivu České Budějovice. Jenomže spolu s těmito zprávami je tam šest kilometrů spisů z dějin jihočeské metropole a v nich informace o mnoha epidemiích, které kdy sužovaly město. Povídáme si o nich s vedoucím archivu Danielem Kovářem.

Už v červnu se plzeňská katedrála sv. Bartoloměje znovu otevře věřícím. Omládla nejen dominanta města, ale i poklad uvnitř – zdejší madona, královna nebes, od středověku charakterizovaná jako krásnější než slunce. Restaurátoři objevili artefakty z druhé světové války i obraz žida, který vyjadřoval, jak ochotně městští radní platili umělcům za objednané zakázky.

Sníh napadl už před pár dny, přesto v něm vyšlapáváme první stopy. Po roce opět míříme do míst, která lidé opustili, aby je odevzdali zániku, tichu, přírodě. Na okamžik oživíme hotel i historický pivovar a ve stejných stopách budeme zase couvat zpátky. V plesnivém křesle nás přitom bude hlídat třeba bezhlavý medvěd.

Vydejte se s námi na historickou výpravu. Možná vás uklidní, že Vánoce v těžkých časech prožívali i naši předci – svátky decimovaly epidemie, ekonomické krize i očekávání dědy Mráze. Kde pradědečkové a prababičky nacházeli naději a odhodlání? A jak jim asi na Štědrý den chutnal tuřínový dort nebo mrkev místo perníčku?

Zcela jistě tam pracoval někdo z vaší rodiny – budějovická tabačka patřila k největším továrnám na jihu Čech. Dnes se v areálu nachází Viscofan, pásy produkují nekonečné kilometry umělých střívek, zdejší výrobky míří do stovky zemí světa. Pojďte na chvíli dovnitř a poznejte zdejší srdcaře.

Je podzim roku 1938. A Šternberk u Olomouce už nebude český, spadá do území tzv. Sudet, které německá armáda právě zabírá. Rodina Indrákova ví, že to nebude mít lehké. Maminka sedmileté Jarmily je Němka, která rozhodně není s jinými Němci jedna ruka, její tatínek náčelník Sokola, který jasně a neohroženě vystupuje proti německému velikášství… Tady je další z malých osudů velkého 20. století.

O znovuzrození zámečku v Poříčí, místní části Boršova nad Vltavou, mluví mnozí jako o příběhu bájného ptáka Fénixe, který se dokáže znovu zrodit ze svého popela. Silnější a krásnější. Zřejmě díky této schopnosti si dům po dlouhých letech chátrání přitáhl další lidi, kteří mu dávají svoji lásku.