Z plně obsazeného letadla vystupují cestující, v odletové hale si fotografují svůj stroj další pasažéři. Skutečně to takhle bude vypadat i v Českých Budějovicích? Redaktor Michal Špírek prostudoval dostupné materiály k jihočeskému letišti – a ze střípků skládal obraz projektu, o kterém se roky hovoří, ale výsledky zatím nejsou příliš vidět.

Přivedeme sem lidi. A víme, jak na to. Úředníci a politici postupně představují své nápady, jak navnadit turisty, aby zavítali do Českých Budějovic. Jenže to vypadá, že nikdy nevytáhli paty z města a o současných lákadlech nevědí vůbec nic. Jinak by nemohli chtít, aby po Lannově třídě jezdila tramvaj. Atrakce pro Budějovice roku 1900, možná. Současnému městu a současným lidem to ale rozhodně nestačí.

Vyrazili jsme znovu, v lednu, ve stejnou dobu, jako každý rok. A objevovali další chátrající skvosty, především zámek v Libějovicích a vilu v Blatné. Místa, kde zaniká poctivá řemeslná práce, kde příroda požírá štuky, parkety, honosné dveře. Projekt Krásy zániku má třetí pokračování a příští rok by měla vyjít kniha, která výlety završí.

Opět o něco delší dálnice, opět o něco větší IGY. Ale také výměna v čele Jihočeského kraje nebo volby, které zamíchaly politikou na čtyři roky dopředu. Časopis Barbar vybral klíčové události roku 2017 na jihu Čech.

Je jim v průměru teprve 55+. Vysloužily si přezdívku Cimrmani v sukních, protože v jejich divadelním souboru ztvárňují ženy i mužské role. Ženský amatérský spolek je divadelní fenomén na jihu Čech – bodují na přehlídkách a hlavně baví. Na jejich novou hru se zašla podívat redaktorka Alena Binterová.

Ten kraj je zvláštně zádumčivý a člověk ho objeví, jen když sem cíleně odbočí, protože cesty dál nevedou. Na hranici dvou světů, v obcích u Dolního Dvořiště, už neblikají casina a holky nemávají na rakouská auta, protože tady moc není koho zastavit. V malých vesnicích na česko-rakouském pomezí jsou ty pravé Sudety, kde farář jednou za měsíc napočítá patnáct lidí v kostele, kde si každého turistu prohlížejí s nedůvěrou a kde leckdy s láskou vzpomínají na klidný socík a neprodyšnou hranici.

Osm kilometrů od Českého Krumlova, uprostřed vzácného parku, stojí barokní zámek. Zámeckým pánem je tam primář Jiří Dvořáček. Vede jedinou plně specializovanou léčebnu závislostí v Čechách. Zbavuje lidi démonů. Ukazuje jim, že život může fungovat i bez alkoholu nebo počítačových her. „Myslím si, že snaha po potěšení bez práce a závazků jsou to, co rozkládá naši společnost. Nikdo nechce manuálně pracovat, nikdo nechce udržovat dlouhodobé vztahy. Všichni se chceme bavit a užívat si,“ říká.

Ivana Nesnídalová pracuje jako dětská psycholožka už téměř půlstoletí. Pozoruje, jak se postupně mění role dítěte, jak často jeho výchova přerůstá rodičům přes hlavu. Zná šikanované školáky, ale i otce a matky. Hovořil s ní redaktor Šimon Felenda.

Losů v České republice stále ubývá, jediná životaschopná populace v České republice žije na Lipensku, konkrétně na pravém břehu Lipna. Jedním z důvodů, proč se losi podle českobudějovických biologů usadili právě tady, je existující železná opona. Tento rok je pro jednoho z největších savců tragický, hned tři losy na Šumavě usmrtily automobily.