Překročili prahy svých domovů, a nikdy už se do nich nevrátili. Stali se obětmi politických situací, válek, lidské zvůle či vlastní slabosti. Nechtěli odejít, nebo si to naopak přáli. Jedno mají ale společné: jejich blízcí na ně čekali, mnohdy celá léta, a marně. Tady jsou jejich příběhy – příběhy zmizelých.

Jugoslávie, Záhřeb, rok 1971. Jeden muž se loučí s druhým a předává mu bonboniéru. Nepřeje mu dobrou chuť. Nabádá ho: „Nerozbalujte to hned, až doma v Praze. Úplně dole na spodku najdete šifrovací tabulky.“ Tak začíná další z příběhů, které časopis Barbar připravuje ve spolupráci s neziskovou organizací Post Bellum.

Umělecký ateliér Moniky Zborníkové Vintrové je tak trochu stranou městského dění v jedné z píseckých ulic. To, že je to svým způsobem dobře a že vitrážista potřebuje mít pro svoji práci klid, jsem pochopila hned vzápětí při povídání o tomto netradičním uměleckém řemesle plném barevných skel, trpělivosti i olova.

Netuším, jakou dneska bude mít náladu. Stejně mě bude kritizovat. Možná že má pravdu, fakt jsem k ničemu, ostatní ženský toho zvládají mnohem víc a jejich chlapi jsou spokojeni… Ještěže si mě manžel vzal, nikdo jiný by o mě ani nezavadil. Začínám se bát. Jak jednou Roman začne, jede jako divoká řeka, zase se před ním budeme s dětmi schovávat. Také znáte podobný příběh? Jen na jihu a západě Čech jich jsou tisíce.

Plzeň vždycky byla a hlavně je výjimečným městem v rámci celé říše, království nebo monarchie, federace nebo republiky. Nedivte se! Vždyť v Plzni se vaří nejlepší pivo, kořalka, vyrábějí se tu tramvaje, které se následně vozí do celého světa. Hraje se tu hokej, fotbal, ale na špici jsou i plzeňští házenkáři. Od letošního roku je tu k dostání na stáncích také časopis Barbar, který teď vychází pro celé jihozápadní Čechy. Seznamte se s Plzní: Pavel Pechoušek sestavil plzeňskou abecedu.

Za zlé skutky přicházela často velmi krutá odplata, a se zločincem se společnost vypořádala nadobro. Do 18. století existovalo v jižních Čechách téměř šedesát měst a městeček, která mohla provinilcům udělit „po právu“ nejvyšší trest. Městská rada bývala současně hrdelním soudem. Dovedete si představit, že by radní třeba v Lišově nebo Chvalšinách dnes popravovali svoje zloděje? O budějovických popravách píše archivář Daniel Kovář.

„Kněz Karel Fořt a dva jeho přátelé kněží z vimperské fary se proplížili na německé území, skryti milosrdnou tmou. Terén dobře znali. Plížili se neslyšně přes státní hranici. Jen srnu vyplašili v mlází. Tehdy ještě nebyla republika obehnaná ostnatými dráty,“ píše Gabriela Špalková. Nezisková organizace Post Bellum, která vyhledává a nahrává vzpomínky pamětníků 20. století, připravila pro časopis Barbar seriál pozoruhodných příběhů. Prvním z nich je osud Karla Fořta.

Vzpomínáte na dobré učitele? Anketa Zlatý Ámos ukazuje na ty skutečně nejlepší. Nešlapou po dětech, ale přesto je dokáží naučit. Časopis Barbar pátral po zajímavých učitelských osobnostech na jihu a západě Čech. Někteří z těchto pedagogů mají letos šanci uspět v celostátním kole a stát se nejoblíbenějším kantorem v zemi.

S fotografem Markem Podhorou jsme už čtvrtým rokem na pouti. Každou zimu hledáme opuštěné domy, abychom přinesli svědectví o kráse zániku. Jsme sběratelé fotografií, zapisovatelé příběhů, turisté v místech, která opustil člověk. Letos v lednu jsme objevili vilu, zámek a dvůr, okolo kterých plyne 21. století, ale uvnitř se zastavil čas.