Žijí sami se sebou, ve své vlastní hlavě. Vejde se do ní vesmír, který se nepodobá žádnému dalšímu. Svět, kterému nikdo další nerozumí. Do rodiny vstupují jako mimozemšťané – přicházejí v míru, ale ne vždycky jsou tak pochopeni. Autistům a lidem okolo nich už roky pomáhají v budějovickém Autis Centru. Je křižovatkou životů také tří žen. Tady jsou tři příběhy lidí, kteří sdílejí zkušenost s autisty.

Lucie Kozlová má za sebou dvanáctiletou praxi pod vlajkou Bílého kruhu bezpečí. Setkává se s příběhy, které by jiný jen těžko unesl: naslouchá obětem domácího násilí, pomáhá lidem, které někdo sexuálně zneužíval, získává svědectví z rodin, kde se stala vražda. V posledních letech také musí reagovat na nové případy, které souvisí s covidem nebo zhoršující se ekonomickou situací.

Ve Wortnerově domě Alšovy jihočeské galerie v Českých Budějovicích je až do konce roku výstava nazvaná Tvary, barvy, pohodlí: nábytek Jitona. Představuje produkci jihočeského a západočeského nábytkového impéria z let 1959–1989. Proč se v galerii mohou mnozí lidé cítit jako doma, vysvětluje kurátor Ladislav Zikmund-Lender.

Od předčasné smrti primáře Vladimíra Kozy uplynulo v červnu deset let. A v Plzni se konečně začíná stavět důležitý projekt, který si zakladatel Registru dárců kostní dřeně vysnil. Obláček: zvláštní, ale neobyčejně potřebný projekt na ještě zvláštnějším místě.

Na jeho pohřbu se sešla elita první republiky. Společně oplakávali novináře, dramatika, a nakonec i politika Karla Jonáše. Hovořili o odkazu, který mistra přežije – po sto letech od jeho úmrtí je však Jonášův odkaz pozapomenutý. Lukáš Kopecký, který adoptoval Jonášův hrob, pro časopis Barbar zmapoval jeho životní příběh: pouť s výraznou jihočeskou a plzeňskou stopou.

Redaktoři časopisu Barbar se v roli turistů podívali do přístupných míst pod povrchem Jihočeského a Plzeňského kraje. Jednotícím hlediskem těchto prostor je, že vznikly díky lidskému úsilí. Přinášíme tipy na sedm podzemních destinací, které byste měli navštívit.

Loutky je provázely na cestách, při nichž úspěšně křižovali evropský i asijský kontinent. Své příběhy hráli i v místech, kam se dřív jezdilo jen za trest. Oceňovaní divadelníci Jevgenij a Dana Ibragimovi i jejich děti nakonec našli zázemí v jižních Čechách. A mluví o tom, že právě tady je potkalo štěstí.

„Továrna na vesnici, to je jako chata ve městě,“ říká syn Hynek, když s námi vyráží na turné po zchátralých objektech, tentokrát po Jindřichohradecku. S fotografem máme namířeno do dvou zámeckých budov a jedné továrny – té v Horním Meziříčku, jejíž poloha připadá desetiletému klukovi tak nepochopitelná. Opět po roce objevujeme krásu zániku.

Ještě před sto lety trvala jízda autobusem z Českých Budějovic do Třeboně hodinu a půl. Za první světové války pak některé vozy sloužily k transportu raněných na ruské frontě. Počátky autobusové dopravy na Českobudějovicku – to byl boj s technickými obtížemi a úřady, ale i dávný svět, který voní romantikou.